Je hele, tady mají slevy. Pojďme se tam podívat!
To je dobrá cena. To musím mít!
Tyhle věty snad už každý slyšel či dokonce sám řekl. Ano výprodeje bývají lákavé. Zvlášť když vidíte, kolik to stálo před zlevněním a říkáte si, že to je vážně výhodné, že to prostě za takovou cenu musíte mít. A přitom je to věc, kterou byste si normálně nekoupili, ale teď je za dobrou cenu, tak šup s ní do vozíku a směr pokladna. Cestou domů se radujete, jaký výhodný kup jste to udělali. Doma už přemýšlíte, kam s tou věcí a co s ní budete dělat a pomalu Vám dochází, že tu věc vlastně nepotřebujete. Ale stejně byla za dobrou cenu, říkáte si pořád, na něco se hodit musí. Tak ji prostě někam hodíte, schováte a po několika dnech na ni úplně zapomenete. Po několika měsících, letech dojde řada na velký úklid a vy na tu věc koupenou v té výhodné akci narazíte.
Ať se snažíte, jak chcete, nemůžete si vzpomenout, jak se k vám dostala. Po několika minutovém zkoumání se rozhodnete tou věcí někoho podarovat. Večer u večeře s přítelem jste stejně myšlenkově jinde a neustále se vracíte ve vzpomínkách k získání té věci. Nedává Vám to spát, v posteli se převalujete, fyzicky jste v práci, ale myšlenkami jinde, nic se Vám nedaří. Až po nějaké době: bum! Už víte, že jste tu věc koupili spontánně v jenom výprodeji a doma nevěděli co s ní. Konečně už můžete normálně pracovat a s přítelem už zase mluvíte o normálních věcech. A dokonce jste udělala radost kamarádce.
Už se vám tohle stalo? Pokud ano, nekupujte věci spontánně ve výprodejích. Původní ceny bývají většinou vymyšlené, aby cena vypadala ještě více lákavě. Když už uvidíte něco ve výprodeji, přemýšlejte, zda byste si to koupili, i kdyby to ve slevě nebylo. Pokud ne, nemá cenu to kupovat ve výprodeji, jedině že byste věděli o někom, komu byste to mohli dát jako dárek.