Jakmile dovršil Alexandr Makedonský věku třinácti let, dostal od svého otce Filipa Makedonského darem koně. Ovšem nebyl to obyčejný kůň, bylo to zvíře, které se doposud nikomu nepodařilo zkrotit. Alexandr byl však vytrvalý, nenechal se odradit několika pády, ke zvířeti se choval vždy s pokorou, ovšem neoblomně. Ale ani po dlouhých měsících se mu nepodařilo udržet v sedle, až jednoho poledne si všiml, že kůň schovává hlavu mezi předními nohami, jakoby se skrýval před sluncem.
Přiskočil tedy k němu a násilně koni zvedl hlavu k nebi, aby se zahleděl přímo do slunce. V ten moment se kůň přestal vzpouzet a nechal Alexandra nasednout a vyrazili spolu na první projížďku, od té doby se z nich stala nerozlučná dvojka . Alexandr svého koně miloval a nesmírně si jej cenil. Na jednom jeho válečném tažení, mu oslabení protivníci koně ukradli a odtáhli jej do svého ležení, chtěli ho tak vydírat, aby se stáhl, ale jejich počin měl přesně opačný efekt. Alexandr se tak rozčílil, že nechal vyhlásit, že pokud mu koně nevrátí, tak vypálí všechna jejich města. Protivníci se tak vyděsili, že mu koně ihned vrátili. Kolem roku 326 př. n. l. se Alexandr Veliký vydal na tažení do Indie, když překračovali řeku Hydaspés, tak byl Bucefalus raněn šípem, než svým zraněním podlehl, s vypětím všech sil ještě stihl dopravit svého pána na břeh, kde pošel.
Podle historiků bylo v té době zvířeti skoro třicet let. Na počest svého koně nechal Alexandr Veliký v západní Indii vybudovat město, které pojmenoval Bukefalia. Jeho umístění odpovídá dnešnímu umístění města Kábul v Afghánistánu. Z tohoto tažení se Alexandr Veliký domů již nikdy nevrátil. Chtěl postupovat stále hlouběji do Indie, ale jeho vojáci mu již vypověděli poslušnost, tak se vrátil ke své ženě do Babylonu, kde onemocněl horečkou a ve svých třiceti třech letech zemřel.