Fotografie patří k uměleckým oborům již řadu let, a to i přesto, že fotografický aparát je dnes dostupný prakticky každému. Je součástí mobilních telefonů, kde se za volbu správné expozice postará automatika. Automatické fotoaparáty také zaplavily trh krátce po sametové revoluci, tehdy šlo pochopitelně o analogové přístroje, ovšem poskytovaly široké veřejnosti možnost pořizovat snímky z dovolené a vkládat je do rodinných alb.
Tato činnost má však s uměním pramálo společného a kdo se chce stát opravdovým fotografem a především tomu, co dělá, rozumět, měl by jít cestou poznání a rozšíření obzoru, který tato technika umožňuje již bezmála dvě století.
Kompozice – základem výuky fotografické techniky je volba snímku z hlediska jeho rozložení na zobrazovaném prostoru, říká se tomu kompozice. Vyžaduje především cit pro harmonii, můžete totiž vyfotit jeden stejný objekt, kupříkladu pouliční lampu a pokaždé z jiného úhlu, z jiné vzdálenosti, a záleží na tom, jak bude na snímku rozložený její svit, do jak velké části snímku zasáhne chodník či zeď atd., aby to působilo přesvědčivě a poutavě. Na volbě správné kompozice stojí a padá úspěch této činnosti a odlišuje špičkového fotografa od těch, řekněme „tuctových“.
Stín a světlo – s kompozicí také úzce souvisí hra světel a stínů, zkušený fotograf vám potvrdí, že se nejlépe projeví u černobílé techniky a právě zde se prezentuje řada profesionálů a umělců, kteří jsou také držiteli různých ocenění.
Panorama, portrét, makro, momentky a zachycení pohybu – ať už zvolíte jakýkoli způsob, vždy půjde o zábavnou činnost, kterou můžete dopřát i dětem na fotografickém táboře . Budou se jim věnovat skuteční odborníci a tím je významně obohatí, takže se nejen nebudou nudit, ale zjistí, že fotografování má neuvěřitelně široký záběr a nekonečné možnosti vlastní tvorby. Výhodou jsou současné technologie digitálních zrcadlovek, s nimiž lze kouzlit a experimentovat, aniž byste byli závislí na omezených možnostech vývojky a ustalovače.